5. Buďme sami k sobě upřímní- reálná očekávání

Co škola může a co ne?

Co je vůbec možné a co není?

Škola je jen škola, nenaučí děti vše a bez vašeho osobního přičinění. Od něčeho jste tu také vy, rodiče. Škola vzdělává a upravuje soužití dětí ve skupině. Morální a osobnostní návyky děti získávají doma v rodině! Motivace je také vlastnost, kterou určují rodiče. Škola může dítě pouze stimulovat a  umožnit mu učení různými  formami práce. Líné a zkažené dítě není vizitkou učitele, ale rodiče! Blíží se třídní schůzka a vy se chystáte vypustit zlobu týdny střádanou jako Džina z lahve. Ujišťuji vás ovšem, že toto „ odjištění emocí“ reálnou situaci příliš nezmění. V současné době je zvykem chtít vše dostupné, to nejlepší a pokud možno v hojném množství. Reklamy nás lákají. Je příjemné se následně chlubit známým tím nejlepším, nejnovějším, nejmodernějším, nejkrásnějším, nej, nej, nej…..

Osvědčeným zbožím je např. nejnovější typ mobilu, drahá luxusní zahraniční dovolená, velký dům nebo alespoň bazén.

Je doba úspěšných.

A děti- šikovné, nadané, talentované, úspěšně v soutěžích sbírající ocenění ve sportovních aktivitách atd. Co na tom, že úplně tak dobře nevycházejí s vrstevníky, možná ani s vámi- ale tím už se přece chlubit nebudeme! Někdy tyto „ úspěchy“ vlastně nejsou ani tak velké a mnohdy jsou zase vyváženy neúměrně velkým úsilím. A když úspěch nepřichází- něco nebo častěji někdo mu brání. Např. ta učitelka, co upřednostňuje jiné a nevidí správný talent v naší Marušce, nebo spolužák, který sráží Toníčkovu iniciativu, nebo nesprávný typ školy- různé alternativní programy či domácí vzdělávání by bylo jistě prospěšnější a ušité na míru pro naši ratolest. Také…

Nepřehánějte to už! Copak je nutné, aby každé dítě vystudovalo vysokou školu, mělo titul a pracovalo jen hlavou? A zaručí jim to životní štěstí? Jen se přiznejte, jak jste šťastní, když natrefíte na šikovného řemeslníka, který opravdu ví a umí opravit pračku, vymalovat byt, vyrobit poličku  nebo nábytek, zprovoznit auto a ještě to udělá RÁD.

Protože ho to těší, baví a je to jeho splněný klukovský sen. Vás práce hlavou a škola bavila, nebo jste raději rozebíral všechny staré motorky a aparátky? Koho víc potěší hodina strávená nad knihou a koho v kuchyni příprava dobrého pokrmu? Takových příkladů najdeme mnoho, proč ale otravujete život vám i vašim dětem tím, že spatřujete potěšení v nepěkném chlubení a pýše. Děti zde nejsou proto, aby plnily vaše očekávání, ale očekávání své. A pro mne jako pro rodiče je důležité vidět své dítě šťastné a spokojené, ne vystresované nereálnými očekáváními. Jinak, chybí- li mi jeden prst, nebudu si přece dělat ambice na nejlepšího chirurga!

Tím nechci říci, abyste děti nechali planit, pokud schopnosti mají a pouze je nechávají ležet ladem. To ale nemůžeme pomocí slov. Zde je potřeba pomoci motivací, úpravou denního režimu, podporou a poskytnutím svých zkušeností, vlastním příkladem. Nařizováním a hledáním viníků, proč to nejde, je ta nejhorší cesta, jak něčeho v životě dosáhnout.

Dobrých šikovných rukou není nikdy dost. Jde o to, naučit se věci potřebné k životu (číst, psát, počítat, komunikovat, postarat se o sebe) – to je škola naučí. Dobře žít se dá i bez titulů a 3 vysokých škol.